14. dubna: den, kdy atentát umlčel Abrahama Lincolna

Atentát na Abrahama Lincolna patří k nejznámějším politickým vraždám moderních dějin, ale jeho síla nespočívá jen v tom, že byl zabit prezident Spojených států. Ještě otřesnější je načasování celého činu. Amerika právě prožívala euforii z konce občanské války, ulice se plnily oslavami a země se pomalu připravovala na bolestnou, ale nezbytnou obnovu. A právě v té chvíli, kdy se zdálo, že nejhorší už pominulo, přišel výstřel, který změnil náladu celé země a proměnil vítězství v národní trauma.

Prezident, který vedl zemi válkou

Abraham Lincoln vstoupil do dějin jako muž, který provedl Spojené státy jejich nejtěžší vnitřní krizí. Když v roce 1861 nastoupil do prezidentského úřadu, Unie se začala rozpadat a jižní státy odcházely do války proti federální vládě. Lincoln se během čtyř let stal symbolem odhodlání udržet zemi pohromadě. Postupně se navíc jeho jméno spojilo i se zrušením otroctví a s představou nové Ameriky, která měla vzejít z krvavého konfliktu jiná, než do něj vstoupila.

Na jaře 1865 se zdálo, že nejhorší je za nimi. Armáda Konfederace kolabovala, generál Robert E. Lee se vzdal a Washington zaplavila úleva. Lincoln byl unavený, poznamenaný válkou a osobními ztrátami, ale také odhodlaný vést zemi do další etapy. A právě to z něj udělalo terč člověka, který v něm neviděl zachránce Unie, ale nepřítele všeho, co sám vyznával.

Kdo byl John Wilkes Booth

Vrah John Wilkes Booth nebyl bezvýznamný muž z okraje společnosti. Naopak. Byl to známý herec, pocházel ze slavné divadelní rodiny a na jevišti si vybudoval výraznou pověst. Měl charisma, byl pohledný, pohyboval se v kulturním prostředí a ve Washingtonu nebyl neznámou tváří. Zároveň byl fanatickým stoupencem Konfederace a hluboce nenáviděl Lincolnovu politiku.

Booth nevnímal konec občanské války jako tragédii poraženého regionu, ale jako osobní i ideologickou katastrofu. Nenáviděl emancipaci otroků, odmítal myšlenku rovnoprávnosti černých obyvatel a prezidenta považoval za tyrana. Není bez zajímavosti, že původně neusiloval rovnou o vraždu. V určité fázi se účastnil plánů na únos prezidenta, který měl posloužit jako politická páka ve prospěch Konfederace. Jak se však situace na frontě hroutila, začal být stále radikálnější. V dubnu 1865 už nešlo o únos. Šlo o zabití.

Večer 14. dubna 1865

Velký pátek 14. dubna 1865 měl být pro Lincolna klidnějším dnem. Prezident si po měsících obrovského tlaku chtěl dopřát odpočinek. Večer bylo v plánu divadelní představení ve Fordově divadle ve Washingtonu. Hrát se měla populární komedie *Our American Cousin*, lehký kus, který sliboval přesně to, co prezident potřeboval: na chvíli se vzdálit válečné realitě.

Původně se uvažovalo, že prezidenta doprovodí generál Ulysses S. Grant s manželkou, ale nakonec se to nestalo. Lincoln tedy do divadla dorazil se svou ženou Mary Todd Lincolnovou, majorem Henrym Rathbonem a jeho snoubenkou Clarou Harrisovou. Už samotný příjezd prezidenta vyvolal v publiku nadšení. Když vešel do lóže, představení bylo na chvíli přerušeno a diváci ho přivítali potleskem.

Ta chvíle působila téměř symbolicky. Válečný prezident, kterého země několik dní předtím oslavovala jako vítěze, usedl do slavnostně vyzdobené prezidentské lóže, zatímco pod ním se hrála komedie. Jenže ve stínu toho všeho se už pohyboval muž, který měl jiný scénář.

Jak Booth postupoval

John Wilkes Booth Fordovo divadlo dobře znal. Jako herec se v něm pohyboval přirozeně a nenápadně. Právě to byla jedna z jeho největších výhod. Nebyl podezřelým vetřelcem. Byl člověkem, který do divadelního prostředí patřil. Věděl, kudy se pohybovat, kde jsou průchody, kde se dá čekat i kdy bývají na jevišti nejhlasitější momenty.

Během večera se dostal do zadní části prezidentské lóže. Využil laxní ochrany, která by dnes byla nepředstavitelná. Prezident sice měl přiděleného strážce, jenže ten neplnil svou roli důsledně a v kritickém okamžiku u lóže nebyl. Booth tak měl cestu usnadněnou.

Když se přiblížil k lóži, zřejmě si předem připravil i možnost úniku. Dveře do lóže zajistil tak, aby zvenčí nešly snadno otevřít. Poté se přikradl k místu, kde seděl Lincoln. Prezident se díval na představení a nic nenasvědčovalo tomu, že během několika vteřin bude smrtelně raněn.

Výstřel ve Fordově divadle

Booth si vybral okamžik, kdy měla hra obzvlášť hlasitou a komickou repliku. Počítal s tím, že smích publika utlumí zvuk výstřelu a vyvolá zmatek. Z bezprostřední blízkosti vystřelil malou jednorannou pistolí Derringer přímo do zadní části Lincolnovy hlavy.

Byla to jediná rána, ale okamžitě bylo jasné, že jde o katastrofu. Lincoln se sesunul dopředu a ztratil vědomí. Mary Todd Lincolnová propukla v paniku. Major Rathbone se pokusil Bootha zastavit, ale atentátník vytasil nůž a zasadil mu těžké zranění do paže. Potom se Booth vyšplhal na okraj lóže a skočil dolů na jeviště.

Při seskoku si pravděpodobně poranil nohu, patrně když zachytil o vlajku zdobící lóži. Přesto dokázal dopadnout, rychle se vzpamatovat a před šokovaným publikem pronést slavnou větu připisovanou latinskému zvolání o tyranech. Pak utekl zadní částí divadla ven, kde měl připraveného koně.

Ta scéna musela působit surrealisticky. Diváci v prvních vteřinách nechápali, zda šlo o součást představení, nebo o skutečný útok. Trvalo jen chvíli, než se v sále rozhostila hrůza.

Co se dělo bezprostředně po atentátu

V prezidentské lóži zavládl chaos. Mary Todd Lincolnová křičela, Rathbone krvácel, lidé přibíhali na pomoc a snažili se zjistit, co se vlastně stalo. Do lóže dorazil mladý armádní lékař Charles Leale, který byl shodou okolností v publiku. Rychle poznal, že prezidentovo zranění je mimořádně vážné.

Lincoln nebyl schopen pohybu ani vědomé reakce. Lékaři záhy usoudili, že ho není možné převážet na delší vzdálenost do Bílého domu. Přenesli ho proto přes ulici do Petersenova domu, skromného penzionu naproti divadlu. Prezidenta položili na postel v malém pokoji, ale protože byl vysoký, museli ho uložit šikmo.

Tam začalo dlouhé noční čekání.

Lincolnova poslední noc

Do Petersenova domu postupně přicházeli členové vlády, vojenští představitelé i rodinní přátelé. Všichni už chápali, že prezident umírá. V místnosti i na chodbách panovala směs ticha, bezmoci a napětí. Lincoln dýchal těžce, zůstal v bezvědomí a lékaři mohli dělat jen málo. Medicína té doby byla v podobné situaci téměř bezmocná.

Mary Todd Lincolnová střídavě propadala zoufalství a byla z pokoje odváděna, protože její emoční stav byl nesnesitelný i pro okolí. V domě se mezitím začala tvořit nová mocenská realita: země stále měla prezidenta, ale všichni věděli, že už jen na několik hodin.

Abraham Lincoln zemřel 15. dubna 1865 v 7 hodin 22 minut ráno.

S jeho smrtí je často spojována slavná věta pronesená ministrem války Edwinem Stantonem, který údajně nad tělem zemřelého prezidenta prohlásil, že nyní patří věkům. Ať už zazněla v přesné podobě jakkoli, vystihla to podstatné: z živého politika se během jedné noci stal historický symbol.

Spiknutí bylo širší

Je důležité připomenout, že atentát na Lincolna nebyl izolovaným činem jednoho člověka. Booth byl součástí spiknutí, jehož cílem bylo ve stejnou noc zasáhnout i další vrcholné představitele federální vlády. Ministr zahraničí William H. Seward byl ve svém domě brutálně napaden jiným spiklencem a jen o vlásek přežil. Útok na viceprezidenta Andrewa Johnsona se naopak neuskutečnil tak, jak byl plánován.

Kdyby se všechny útoky podařily podle představ spiklenců, Spojené státy by se v okamžiku poválečné nejistoty ocitly v hluboké ústavní a politické krizi. I to ukazuje, že atentát nebyl jen aktem osobní nenávisti. Šlo o pokus ochromit federální vedení a zasáhnout samotné srdce vítězné Unie.

Hon na Bootha

Po útoku Booth utekl z Washingtonu a zamířil na jih. Spolu s dalším spiklencem Davidem Heroldem se pokoušel uniknout přes Maryland do Virginie. Navzdory zranění dokázal několik dní unikat pronásledování, což jen posílilo atmosféru celonárodní nervozity.

Federální úřady po něm rozpoutaly rozsáhlý hon. Booth byl nakonec po dvanácti dnech vypátrán na farmě Garrettových ve Virginii. Odmítl se vzdát a ukryl se v hořící stodole. Při zásahu byl smrtelně postřelen. Jeho smrt ukončila útěk, ale neuzavřela všechny otázky. Naopak: proces se spiklenci, veřejná debata i historické interpretace atentátu pokračovaly ještě dlouho poté.

Příčiny atentátu

Atentát na Lincolna měl několik vrstev příčin a je chybou zjednodušovat ho jen na čin „šílence“.

Hlavní důvody byly tyto:

• porážka Konfederace, kterou Booth vnímal jako katastrofu svého světa,

• nenávist k Lincolnovi jako symbolu jednoty Unie,

• odpor ke zrušení otroctví a k představě práv pro osvobozené Afroameričany,

• radikalizace jižanských sympatizantů, kteří po vojenské porážce sáhli k násilí,

• slabá ochrana prezidenta, jež útok výrazně usnadnila.

Jinými slovy: atentát nebyl náhodným výbuchem emocí. Byl politický, ideologický a záměrný.

Následky atentátu

Následky atentátu byly obrovské a neomezovaly se jen na národní smutek.

Co Lincolnova smrt změnila

• Spojené státy přišly o prezidenta právě ve chvíli, kdy začínala poválečná obnova.

• Do čela země se dostal Andrew Johnson, který měl jiný styl, jiný politický cit i jiný vztah ke Kongresu.

• Rekonstrukce Jihu se odvíjela jinak, než by se pravděpodobně odvíjela pod Lincolnovým vedením.

• Lincolnovo jméno získalo téměř mučednický rozměr, což zásadně ovlivnilo americkou historickou paměť.

• Atentát se stal varováním, jak hluboká může být politická nenávist i po formálním konci války.

Dodnes se historici přou, jak přesně by Lincoln vedl poválečné Spojené státy, kdyby přežil. Někteří zdůrazňují, že mohl být vůči Jihu smířlivější, jiní upozorňují, že jeho skutečná politika by možná byla tvrdší, než dnes předpokládáme. Jisté je pouze jedno: země ztratila muže s mimořádnou autoritou právě v okamžiku, kdy ji nejvíce potřebovala.

Proč atentát dodnes fascinuje

Atentát na Abrahama Lincolna nepřitahuje pozornost jen tím, že šlo o vraždu prezidenta. Přitahuje ji především tím, jak dramaticky se v něm střetla naděje a násilí. Země stála na prahu konce jedné strašlivé války. Lidé slavili. A v ten samý večer se ukázalo, že vojenské vítězství ještě zdaleka neznamená konec nenávisti.

Je v tom silný historický paradox. Lincoln přežil čtyři roky občanské války, vedl zemi skrz jeden z nejkrvavějších konfliktů 19. století, ustál obrovský politický tlak — a nakonec padl v divadle při komedii, pár dní po vítězství.

To je obraz, který se z paměti nevytrácí.

Prezident, který se stal legendou

Smrt Abrahama Lincolna zafixovala jeho obraz v amerických dějinách velmi silně. Zůstal nejen prezidentem, který zachránil Unii, ale i mužem, který se stal obětí nenávisti ve chvíli, kdy se snažil zemi vrátit mír. Tím se jeho příběh uzavřel téměř tragicky dokonale: jako příběh státníka, jenž dovedl svou zemi k vítězství, ale sám už novou éru nezažil.

A právě proto se atentát na Lincolna nečte jen jako epizoda z dějin násilí. Čte se jako okamžik, kdy dějiny prudce změnily tón. Kdy se konec války proměnil v začátek nové nejistoty. A kdy jediný výstřel rozhodl o tom, že obnova Spojených států nebude mít tvář muže, který ji možná dokázal vést jinak než kdokoli po něm.

Jasně — tady je chronologický textový box „minuta po minutě“, připravený vložit přímo do článku: